2.7. Drásal

Nejstarší maraton horských kol u nás oslavil v sobotu 2.7.2011 plnoletost a my Oceláci jsme byli samozřejmě u toho. Docela dlouho jsem přemýšlela, jak letošního Drásala charakterizovat. Pouze pár slovy to nejde. Kdo ho jel, chápe :-D Vzhledem k tomu, že se v týdnu Zlínským krajem (nevyjímaje Holešov a okolí) přehnaly přívalové deště a oblast byla zasažena povodněmi, nevěstilo to nic dobrého. Záběry v televizi vypadaly dosti strašidelně a hodně závodníků se rozhodlo radši zůstat doma a závod nejet. Nás to ale neodradilo, jsme přeci oceloví!

Na startu „dlóhého" jsme se sešli čtyři: Piraňa, JBP, Miki a Ríša. Kroužíme kolem náměstí, startovní koridory zatím zejí prázdnotou. Dvacet minut před výstřelem se zařazuju do toho svého 100-199. Přišel nás povzbudit Oťas, který měl aspoň do startu „krátkého" dostatek času na přípravu v podobě několika panáků a bůhvíčeho ještě :-D. 7:45 a START!

Zkraje jsem to moc nehnala a čekala, že mě co nejdřív dojedou kluci a pojedeme spolu. Na 20.km se zjevil Miki, ale jak jsme pak zjistili, krátce nato jsem ho někde vzala, takže celý závod jsme odjeli v pořadí: Ríša, pak dlouho nic, Piraňa, pak chvíli nic, JBP a Miki :-D. Jela jsem v klídku a čekala svůj obvyklý rozjezd kolem 30.km. Když jsem dojela soupeřku ze své kategorie, kterou jsem ještě nikdy nedala, dodalo mi to sil, a poměrně dlouho jsem se za ní držela, než mi trochu poodskočila. Nevadí, jedu dál. Kilometry ubíhaly a ikdyž místy byla trať opravdu „rozbouraná" (ať už od přívalových dešťů či od traktorů) a plná bahna, jelo se mi dobře. Dokonce jsem i mezi funěním, smrkáním a pliváním zvládla hodit úsměv do objektivu Jardy Kociána :-D. Alespoň nepršelo, teplota akorát bajkerská a malou rychlou průtrž mračen jsem přečkala na občerstvovačce:-D. Sjezdy jsem brala opatrně - buď se  klouzalo v blátě nebo po šutrech, přes které tekly potůčky vody. Ale nový plášť na předku se osvědčil a dobře držel stopu.  Ani po 70.km jsem necítila únavu a naopak jsem měla pocit, že to můžu více rozpálit. Vzpomněla jsem si na loňského Drásala, když jsem dojela JBP a Matesa. Teď jsem ale tahouny neměla, musela jsem jet sama na sebe. Zakousla jsem se a šlapala. Kolem 105.km jsem opět před sebou zahlédla onu soupeřku a chytla se šance. V kopci jsem získala náskok a pak už jsem jen myslela na to, že nesmím polevit či udělat chybu. Dojezd byl doslova bleskový a tachometr chvílemi ukazoval jen něco málo pod 60 km/h. Povedlo se a do cíle jsem dorazila v čase pod 8 hodin (tedy lepším než loni - a to se jelo za sucha) a v kategorii 3.!!!

Po vyhlášení a tombole následoval již tradiční drásalovský program v podobě koncertu a ohňostroje. V areálu zámeckého parku to doslova vřelo až do ranních hodin. Ovšem vstát ráno ze spacáku byl trochu nadlidský úkol - bolela nás celá těla, ale zvládli jsme to. Drásal je za námi a příští rok si ho dáme zas!

Verča Piraňa

 

Petr Frank

Petr Frank

002.jpg
003.jpg
004.jpg
005.jpg
006.jpg
007.jpg
008.jpg
009.jpg
010.jpg
011.jpg
012.jpg
013.jpg
014.jpg
015.jpg
Verča Piraňa

Verča Piraňa

.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one