16.1. Winter Okolohradce, Cyklomaraton Tour 2011

     Tak už je to tu zas!

Stojím na startu prvního závodu Winter Okolohradce v seriálu Cyklomaraton Tour 2011. Okolo mě je dalších asi dvě stě podobných bláznů. Teplota vzduchu je 3,5°C, trať je rozbahněná a ten „ukecanej" chlap s mikrofonem říká, že na několika místech jsou ledové plotny, takže prý bacha!

     Všichni Oceláci jsou připraveni. Jirka, Honza, Lenka, Oťas a Miki. Když se zařve, že „UŽ", hned se rozjedeme jako paka tím hnojem, co je pod náma. Ti konópci pořadatelé si pro nás hned po rozjezdu připravili chuťovku. Brod! Sotva ho projedem, jsem orosenej jak moje stará, když se lekne, že „du dom bez výplaty", a tak je mi od samýho začátku fuk, čím jedu! Bahno nebahno, lítám ze strany na stranu a snažím se chytit nějakej vláček, co má stejnej rytmus. Daří se to! Na devátým kilometru valím za jakýmsi mladým, hypnotizuju jeho zadní kolo abych si nezobl. Najednou někdo zezadu řve, že jedeme špatně. Neubrzdím to a v plné rychlosti narážím do onoho soka před sebou. Když zjistím, že čidlo mého tachometru visí z vidlice volně dolů, nemůžu se ubránit několika nespisovným slovům. Taky zjišťuji, že přední kolo má osmu a přibržďuje. Než káblík od tachometru „odborně namotám" okolo brzdových lanek, vláček mi pěkně popojel. Ve snaze ho dojet jedu docela riskantně, což se mi taky nevyplatí a v bahnitém sjezdu se válím v mazlavé, měkké nadílce. Stojí mě to dost sil, ale vláček ve kterém je i Jirka přece dojíždím. Když si trochu dáchnu, začínám zase spolupracovat a střídám. Táhnu vláček. Přijíždíme na rozcestí. Vidím šipku. Zřetelně!!! Ještě ukazuji celou paží: „ Jedeme vpravo"! Zase někdo zezadu řve! Hned chápu proč. Měl jsem odbočit doleva! Už fakt vidím mizerně. Budu muset změnit očního doktora! Znovu doháním vláček, ale už je to dost těžké, protože je to v místě táhlého stoupání. Když se znovu zavěsím, lapám po dechu a taktak udržuji tempo. Když se mi to daří, přichází další průšvih. Najíždíme na ledovou plotnu o které básnil ten mikrofonista. Borec přede mnou se nějak zamotal a já musel přibrzdit. V tom mi podjíždí přední kolo a já padám celou vahou na tvrdý podklad. Než jsem se posbíral, všichni byli pryč. Tedy až na Jirku, který na mě počkal. Chvíli se za ním plácám, ale tempo už neudržím. Přijíždím do cíle prvního kola. Občerstvovačka. Honím čas a tak do sebe naleju jen jonťák a jedu dál. Později zjišťuju, že to byla osudová chyba. Díky nefunkčnímu tachometru ani nevím, kolik mi zbývá do konce závodu. Přední kolo přibržďuje stále víc a vidlice opět nefunguje. Skupina ve které jsem jel, mi mizí v lese. Začínám cítit hlad. Dojídám zbytek gelu a úplně vyprazdňuji bidon. Po dalších několika kilometrech však chytám totální hlaďák! Poprvé v životě. Vždycky jsem o tom jen slyšel. Barevné mžitky před očima, ruce se třesou a tělo tak ochabne, že máte chuť lehnout si do trávy a čekat na konec! V jednom kratičkém bahnitém výjezdu už nemám sil a tak potupně slezu. Oči mi sklouznou na chocholky mladých smrčků. Lesáci mě asi zastřelí, až mě potkají v lese na kole, ale přiznám se. Natrhal jsem hrstičku a snědl je. Byly vynikající! Výborná vzpruha. Spíš ale psychická.

     Projíždím cílem. Hned se vrhám k občerstvovačce a cpu se plnými hrstmi. Jak tak stojím, začínám cítit bolest v kyčli, na kterou jsem upadl na ledové kře. Opatrně nasedám na kolo a důchodcovským tempem se „belhám" na parkoviště k autu. Na pravé kyčli, předloktí a rameni a na levém lýtku mám modřiny ve velikosti několika mexických dolarů. No není to štěstí? Taky jsem se mohl třeba někde úplně rozmontovat!!!

Miki

 

Oťas
Oťas
Lenka s piškotem v puse
Lenka s piškotem v puse
Oťas
Oťas
Honza s Jirkou
Honza s Jirkou
Kde je Lenka?
Kde je Lenka?
Ocelová banda nekompletní
Ocelová banda nekompletní
Start
Start
Jirka a Miki
Jirka a Miki
008-2.jpg
Jirka
Jirka
Miki
Miki
To je materiál
To je materiál
Lenka cíl
Lenka cíl
Honza 1. kolo
Honza 1. kolo
 Po závodu ze předu
Po závodu ze předu
a ze zadu
a ze zadu
bez komentáře
bez komentáře
.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one