Cyklomaraton Tour Okoloostravy

 

Je ráno 8.srpna 2010 a já se u auta dovídám, že z Jeseníku nejedeme ve třech, jak jsme ještě předchozí den byli domluveni. Ještě že přijede ze Strážnice další ocelák, Honza.Nicméně na náladě to při cestě nepřidá. Víme, že musíme na každý pád dojet všichni tři do cíle. Je to na nás.Zodpovědnost za bodování družstva máme. Necítíme se  úplně nejlépe a moje první starost při příjezdu byla , kde jsou nejbližší TOI TOI, které několikrát před stratem navštěvuji.

Setkáváme se s Honzou a už nás vtahuje předstartovní atmosféra, kdy není místo na žádné úvahy, jestli jsem poctivě trénovala, že mi není nejlíp atd. Rozjíždíme se. 10 -20 km, jak se kdo cítí. Při cestě vidím auto a před ním ještě na trenažéru nějaký profík.I na parkovišti situace kolem aut okolo dává tušit, že se sjela bajkerská elita. Dnešní závod je totiž mistrovství ČR v půlmaratonu.

Přijíždíme na start s předstihem a přesto se řadíme bohužel až vzadu. Ti vepředu tu stojí snad hodinu na startu, to není možný. Každý se rozhlíží, zaklání hlavu a znepokojivě sleduje šedé mraky. Těsně před startem prší. Klasika. Za mnou se kluci schovávají pod plátěný přístřešek, tak jim říkám, ať tu plachtu natáhnou i nad nás. A dodávám, že za pět minut bude stejně sluníčko. Konec legrácek, už je tu start. Po asfaltu přichází opět bahnitá cesta v lese. Zužuje se na rozbahněnou pěšinu, do které se sklánějí až k zemi větve plné listí. Hotový prales. Vtom slyším za sebou supění.No nazdar.Už jsou tady. Po deseti minutách totiž startovala krátká trať na 30 kilometrů. Nemám kam uhnout, tak jsem se s kolem nacpala pod jednu z větví a vyčkávám,až budou pryč. Několikrát to vypadá nadějně, jenomže než se dostanu s kolem zpět, už jsou tu další. Tak tam trčím a minuty běží. Konečně pokračuji dál, trať je rozmanitá, lesní rozbahněný terén střídají polní cesty, jsou tu i prudké sjezdy, pod jedním už hlídkují záchranáři. Snažím se opatrně sbíhat s kolem a volám směrem k nim, že si dnes nechci potlouct žebra, jak minule na závodech. Záchranářku zajímá odkud jsem a povídá, že by se k nám přidala. Prý je už na to stará. Rozesmála mě. Očividně je mladší než já, jen to neví. Protože já mám obličej už drobátko od bláta a přilba klame. Mimochodem se na sebe smějeme v cíli( viz foto) a já ji děkuji za to povzbuzení v krkolomném sjezdu. Myslím na to, jak asi tento úsek zvládli kluci. Doufám, že pořádku. Když dojíždím do cíle, kluci jsou dávno umytí v potoce, kola taktéž a převlečení na cestu. Musím sebou hodit, jsem však jak zpomalený film, únava se dostavuje. Dojeli jsme pořádku, časy nemáme nejhorší a už teď se zase těšíme na další závod. Jen na závěr dodávám, že během závodu bylo po dešti i sluníčko a jednu chvíli se otevřel krásný pohled na panorama Ostravy. Závod byl krásný zážitek.

Eva Gary

 

 

 

Honza

Honza

Gary

Gary

Gary

Gary

Miki

Miki

Miki

Miki

MIki

MIki

Honza

Honza

Honza

Honza

Gary

Gary

Gary

Gary

Miki

Miki

MIki

MIki

Gary cíl

Gary cíl

spokojenost

spokojenost

na wapce plno

na wapce plno

radost

radost

odchod k potoku

odchod k potoku

cyklohygiena

cyklohygiena

oceláci

oceláci

Name
Email
Comment
Or visit this link or this one