24.7. Manitou Železné hory Škoda Auto

 

S Garym jsme se vydali již v pátek do Chrudimi. Předpověď počasí nevěstila nic dobrého, ale všichni u registrace na závod byli optimisti a věřili, že předpověď nevyjde.

Je pátek 21: 10 hod. Začíná poprchávat. Ve 23 hod. už pěkně leje a nás to zahání do stanů a zatím suchých spacáků. Okolo půlnoci se spustil takový liják, že protekly všechny stany. Hukot padající vody byl tak silný, že se opravdu nedalo usnout. Někdy okolo páté hodiny ranní jsem na chvíli omdlel únavou, což bylo za tuto noc z mého spánku vše. Před šestou vypínám nastavený budík a vylézám ven ze stanu. Jen v trenýrkách a bos jdu asi padesát metrů deštěm k autu pro pláštěnku a gumáky. „Nepotřebujete něco", zaslechnu tichý hlásek. Ohlédnu se a vidím slečnu z registrace. Kouká na mě, „nechcete třeba kafe?" , ptá se. Samozřejmě, že kávu po ránu přijímám a to hned dvě. I pro Garyho.

Chrudimské náměstí je krásné. Přes dvě stovky bikerů čekajících na start maratonu dlouhého 115 kilometrů se před deštěm schovávají pod stromy, v podloubích domů, nebo pod připravenými velkými deštníky. „Chlapi, pojďte už na start", vyzívá nás hlas komentátora. „Za deset minut startujete", dodává. S neochotou se všichni řadí do svých koridorů. Deset minut na otevřeném dešti je dlouhá doba. Cítím jak mi voda teče mezi půlkami.

Start. Jako bychom chtěli tomu dešti ujet, vyrážíme rychlým tempem z náměstí. Chrudimské schody jsou rázem plné baikerů. Hluk, který vytváříme zaplavuje celou ulici. Několik kilásků se jede po asfáltku, ale potom se vjíždí do terénu a show dnešního dne začíná. Mé černé představy se zcela vyplňují. Voda a bahno. Na patnáctém kilometru najíždím na šikmý kořen. Padám vší vahou na záda na další kořeny. Mám vyražený dech. Cedím přes zuby omluvu přijíždějícím, že nemůžu uhnout. Mates mi přiskakuje na pomoc. Jedu dál. Dvacátý kilometr. Rovná lesní cesta mírně z kopečka. Bahno lítá všude kolem. Mám ho plné oči, nevidím. Najednou moje kolo letí doleva, já doprava. Nepříjemný pád. Přestala fungovat vidlice. Necítím malíček pravé ruky, který během chvilky natéká. Bleskla mi hlavou myšlenka na Garyho, jak ona bude zvládat trasu na 55 kilometrů, jejíž start bude ve dvanáct hodin. Evu přijela povzbudit dcera Lucka a rodina z Holic, což ji udělalo velkou radost a nalilo do žil spoustu sil.

Jsem v cíli. Kolo je naprosto nefunkční. Po celém těle mám půl až jeden centimetr silnou vrstvu bahna. Za pár minut přijíždí i Gary. Jsme v pořádku, ale dobití jako Bagdád. Umýváme kola, potom sebe, vyměňujeme stravenky za výtečný guláš a ujíždíme pryč z tohoto blátivého a vodou prosáknutého místa.

Miki

 

 

mokré stany

mokré stany

registrace

registrace

nechcete kafe?

nechcete kafe?

schody

schody

60 km

60 km

Lucka s mamkou

Lucka s mamkou

Eva s rodinou

Eva s rodinou

před startem

před startem

Gary start

Gary start

100 km

100 km

45 km

45 km

Gary v pohodě

Gary v pohodě

115 km cíl

115 km cíl

radost z dojetí

radost z dojetí

radost z dojetí

radost z dojetí

už je dobře

už je dobře

čekání na vapku

čekání na vapku

hrdá ocelačka

hrdá ocelačka

jdu do spchy

jdu do spchy

Name
Email
Comment
Or visit this link or this one