14.3.Nedělní cyklo

Nedělní trénink, aneb jak byl Ocelovej letec sestřelen.

To, že jsem byl v neděli zase na kole a že jsem najel zase 60 kilometrů, by nebylo nic zvláštního, kdyby.
Vracím se z Mikulovic do Jeseníku. Vítr funí kolem uší, chvíli poletuje sníh, chvílemi prší. Hážu malej převod a nasazuji úsporné tempo. Koukám po zahrádkách a hledám sněženky, posly jara. Už aby tu bylo. Teplo, sluníčko, kraťásky, krásné cyklistické prdelinky ! Tak si šlapu a  přemýšlím, když v tom najednou z domku u cesty vyběhne cosi velkého a běží to přímo proti mně. Než jsem zaostřil, myslel jsem, že je to pes. Za ním běží pár lidí a cosi hulákají. Už je to blíž a já nevěřím vlastním očím. Prase ! Snažím se uhnout doleva, prase taky doleva. Jedu doprava, prase doprava. Brzdím, skoro stojím, prase běží nezadržitelně dál proti mně. Prásk! Ležím na zemi, kolo kousek stranou. Polská rodinka ve stříbrném Nissanu zastavuje a hlasitě se baví. Prasečí pronásledovatelé se blíží. Myslím si :"pomůžou mne zvednout  a omluví se mi za dopravní nehodu způsobenou jejich chovancem". Jako první je u mě nějaký chlapík a řve: „ty vole, proč jsi ho nechytil"?! Sbírám brýle a bidon po silnici. Zapózuji ještě fotícímu polákovi, nasedám na kolo a pokračuji v tréninku. Jak ona honička dopadla, to se možná dočtu příští týden v místním plátku.
Ta cyklistika je fakt nebezpečný sport.
Ilustrační foto

Ilustrační foto

Name
Email
Comment
Or visit this link or this one