1.5. Cyklomaraton Tour Okoliberce


     Dnešním dnem mi začala nová závodní sezóna v nových klubových barvách.
Pln očekávání jsem dojel do Liberce již den před závodem, abych měl čas trošku pospat. Z Jeseníku je to přece jen 230 km a vstávat někdy ve čtyři ráno, to se mi opravdu nechtělo. Ubytování vypadalo slibně a dvojlůžkáč za 750,- Kč za noc se mi zdál docela ucházející. Ovšem ráno mě probudilo zvláštní šimrání na rameni. Po chvíli jsem zjistil, že to není z nedostatku osobní hygieny, nýbž proto, že po mě leze mravenec. Vstal jsem a zjistil, že jich je všude plno. V buchtách, v chlebu, na minerálce, na záchodě, na podlaze, v umývadle, no prostě všude. Snažil jsem se u paní majitelky tento stav reklamovat, ale dočkal jsem se pouze věty v poloruštině: „a što ja s tím teď sďélaju"? Pochopil jsem, že asi nepochodím. Balím bágly, vracím klíče od pokoje číslo 19 a středem místnosti hrdě opouštím hotel Impuls. Chtěl jsem ještě mezi zuby utrousit: „spasiba tavárišči", ale měl jsem strach, že by na mě někdo vytáhl Kalašnikova.
     Jsem ve Skiareálu ve Vesci na shromaždišti. Parkoviště se začíná plnit. Sleduji okolí a hned je mi jasné, že dorazívši bajkeři nejsou žádní začátečníci. Tihle borci si fakt přijeli zazávodit !
     Stojíme s Lidkou na ranní kávě, když vidíme Jirku, Zlatku a Andreu, jak přicházejí k registraci. Den se rozjíždí. Jirka mi dovezl na zkoušku dresy, aby mi ty nové dobře padly. Zanedlouho přijíždí Luboš. Začínáme se trošku projíždět a přitom debatujeme o všem možném.
      Start. Z úzkého koridoru se jako z mlýnku na maso tlačí bajkeři jeden přes druhého. Plesk. Borec vedle mě mi dal loktem najevo, že mazlení dnes žádné nebude. Sjezdy střídají výjezdy, asfalt, makadam a polňačku. Asi po dvou kilometrech sbírají nějakého bajkera se země. Nevypadá vůbec dobře. O kousek dál sedí dva další a bolestivě se drží za různé části těla. V úzkých, ale velmi rychlých sjezdech se balík začíná trhat. Projíždím brodem, zaberu do pedálů, když v tom něco hlasitě rupne a já nemůžu protočit kliky. Řetěz je přetrženej ! Vyletěla spojka. Stojím u trasy a nemůžu tomu uvěřit. To přece nemůže být konec. Naštěstí dojíždí Jirka, dává mi spojku a já po chvíli vyrážím dál. Předloni mě takhle zachránil na Priessnitzově 60, když se mi podařil druhý defekt a on mi dal novou duši.
     Projíždím do druhého kola a v kopečcích začínám cítit, že mi nějak tuhnou nohy. A aby toho nebylo málo, při jednom ze sjezdů, když se snažím předjet soupeře, on náhle hodí myšku, já zatáhnu brzdy a už jen zírám, jak letím přes řídítka. Naštěstí míjím pár kamenů a padám docela do měkkého. Když už si myslím, že vše špatné mám za sebou, moje zkamenělé nohy začínají křečovat. Vykopnu nohy z pedálů a na okamžik je vyvěšuju. Pomohlo to alespoň na chvíli. Asi pět kilometrů před cílem vidím Jirku u cesty jak dělá defekt. Ocelová smůla. Jen Luboš dojel bez problémů. V cíli se všichni na sebe spokojeně křeníme.
     Oplachuji kolo i sebe. Loučíme se, na jídlo nečekám a spěcháme domů. Můj velký den, velký zážitek.
Díky oceláci, že jste mě vzali pod svá křídla.
Miki

 

bratránci

bratránci

zkouška dresů

zkouška dresů

čtyřlístek

čtyřlístek

přípravy

přípravy

číslo 318

číslo 318

krasavec :-))

krasavec :-))

JBP a Andrea

JBP a Andrea

Zlatka a Andrea

Zlatka a Andrea

Oceláci

Oceláci

parkoviště

parkoviště

Ještěd

Ještěd

rozjíždění

rozjíždění

Luboš

Luboš

v koridoru

v koridoru

před startem

před startem

start 1

start 1

start 2

start 2

start 3

start 3

Luboš 1

Luboš 1

Luboš 2

Luboš 2

Jirka 1

Jirka 1

Jirka 2

Jirka 2

Miki 1

Miki 1

Miki 2

Miki 2

Jirka 2. kolo

Jirka 2. kolo

Miki

Miki

Jirka

Jirka

Zlatka

Zlatka

Luboš v cíli

Luboš v cíli

Miki v cíli

Miki v cíli

Jirka v cíli

Jirka v cíli

Zlatka v cíli

Zlatka v cíli

Name
Email
Comment
Or visit this link or this one